PRO Gaudia mi nabídla terapeutickou podporu na oddělení Paliativní péče v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, kam jsem docházela za svou maminkou umírající na onkologické onemocnění. Celý předchozí rok jsme o ni s otcem pečovali doma, takže v nemocniční péči strávila maminka jen posledních šest dní života.
Byla jsem smutná, vyčerpaná a rozhovor s terapeutkou mi pomohl zorientovat se v tom, co ještě můžu a chci pro maminku udělat. Kolik mně samotné zbývá sil a na co ten zbytek chci v nejbližší době použít. Ulevilo se mi, protože jsem si mohla promluvit s někým „zvenku“. Mohla jsem mluvit otevřeně, o všem, o pochybnostech. V hovorech s příbuznými a blízkými členy rodiny se v takových chvílích asi všichni nějak kontrolujeme.
Když maminka zemřela, docházela jsem na terapeutická sezení dalších pět měsíců. Potřebovala jsem si zvyknout na změnu, kterou do mého života přineslo maminčino onemocnění a její smrt. Abych o ni mohla pečovat, přestala jsem před rokem chodit do práce. Teď jsem se potřebovala vrátit zpět, do „normálního života“. Také jsem si uvědomovala, že se potřebuji zorientovat ve svých pocitech a potřebách, protože poslední rok jsem se přirozeně soustředila téměř výhradně na potřeby nemocné maminky.
S terapeutkou jsem se setkala celkem 18krát. Naše sezení mi umožňovala zaměřit se na péči o sebe, hledat rovnováhu mezi tím, že je dobré hledět jen dopředu a žít („to by po mně chtěla máma“) a zároveň se věnovat vzpomínkám na maminku a poslední náročný rok.
Cítím se teď dobře a mám vnitřní energii. Občasný smutek považuji za přiměřený a hlavně už si ho nevyčítám. Už třetí měsíc mám také novou práci, o kterou jsem moc stála, a jsem v ní spokojená.
