Díky terapii rozumím lépe sobě i svému okolí

Aktualizováno: 3. 11. 2021

Terapeutku PRO Gaudia jsem potkala, tuším, někdy během podzimu 2018 v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, kde jsem ve svých 27 letech bojovala s vážným průběhem ulcerozní kolitidy. Bylo moc milé, že se v nemocnici někdo zajímal i o duševní stránku pacientů a snažil se nám pobyt zpříjemnit. Už tehdy jsem tušila, že je nemoc psychosomatického původu s velkým otazníkem a že bych si o tom ráda s někým promluvila.


S terapeutkou jsme tehdy navázaly spolupráci a já jsem k ní chodila přibližně jednou za týden až dva do její ordinace v neziskové organizaci PRO Gaudia.


Celou problematiku psychoterapií vnímám jako ne vždy doceněnou a velmi důležitou. Člověk má nějak pocit, že to přece všechno zvládne sám a že mu vlastně až tak špatně není. Při sezení s terapeutem se mi ale vždycky ulevilo a přinášelo mi to vždy uvolnění.


Je to totiž úplně jiné, mluvit o svých trápeních, pocitech a myšlenkách s někým, koho považujete za odborníka, než když to vyprávíte rodině nebo přátelům. Stejně tak slova psychoterapeuta člověk vnímá jinak a tak nějak je bere víc vážně.


Během sezení došlo k několika „aha“-momentům a chvílím pochopení – porozuměla jsem chování druhých vůči mně, které mi nedalo spát. Také došlo k momentům uvědomění – aha, já vážně pracuji víc, než je zdrávo, a málokdy odpočívám. A také k momentům pochopení a empatie ze strany terapeutky – má zdravotní situace vážně není lehká a mám právo se cítit na dně. Promlouvala ke mně nejen jako terapeutka, ale i jako starší a zkušenější žena, která mi mohla nabídnout svůj nadhled a pohled zvenčí.


Velmi příjemné byly i relaxační a uvolňující terapie na hranici s hypnózou (tak bych to laicky popsala). Umožnily mně alespoň trochu relaxovat svaly dlouhodobě napjaté vnitřním stresem.

Po zvládnutí nemoci a návratu do normálního života jsem zjistila, že najednou už nechci dál rozebírat své myšlenky, ale chci zkrátka žít a dívat se dopředu, a to víc než analyzovat minulost. Myslím si, že je to zcela zdravý stav. Nicméně k terapeutce jsem získala důvěru a zůstáváme stále v kontaktu. Když se vyskytne situace, se kterou si nevím rady, neváhám ji kontaktovat.


Vážím si toho, že tam pro mě byla a je a že jsem svou zdravotní tíhu mohla s někým bez výčitek sdílet – a myslím, že můj partner je za to také rád :-) Děkuji!




0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše